Soukromé rozhovory


Bergmanovské variace na téma manželství a ztráty víry. Víry v sebe, víry v druhého člověka, víry v Boha. Sonda do vztahu muže a ženy. Mlčení druhého člověka. I když mluví. Za slovy mlčení. Mlčení Boha. Za našimi slovy, kterými se ho snažíme dotknout.

Režie a scéna: Jan Nebeský
scénář: Lucie Trmíková
hudba: Ladislav Kozderka
kostýmy: Petra Vlachynská
hrají: Lucie Trmíková, Martin Pechlát, Alois Švehlík

Projekt podpořili: Magistrát hlavního města Prahy, Ministerstvo kultury ČR, Státní fond kultury, Městská část Praha 1, Nadace Český literární fond

Pustina


Scénická báseň – scénické oratorium pro herečku, herce, kontraaltistu, dva tanečníky, klavíristu a psaltérium, to vše v režii Jana Nebeského. Tématem dalšího projektu skupiny JEDL /v němž navazuje na spolupráci se 420PEOPLE/ je opouštění. Výchozím materiálem je fascinující dílo T. S. Eliota (1888–1965, anglický básník a dramatik amerického původu, nositel Nobelovy ceny za literaturu, největší anglický básník první poloviny dvacátého století). Naší inspirací jsou především jeho sbírky „Waste Land“ (Pustina) a „Four Quartets“ (Čtyři kvartety), básnické meditace o bytí v čase, jejímž tematickým materiálem je svět čtyř základních živlů (vzduch, země, voda a oheň). Celým dílem prostupuje motiv nezachytitelnosti přítomného okamžiku, který je i není a nemá začátek ani konec.

Režie a scéna: Jan Nebeský
Choreografie: Václav Kuneš
scénář: Lucie Trmíková
hudba: Martin Dohnal
Kostýmy: Petra Vlachynská
hrají: Lucie Trmíková, Petr Jeništa, Jan Mikušek
tančí: 420PEOPLE: Filip Staněk, Lukáš Nastišin / Václav Kuneš

Projekt podpořili: Magistrát hlavního města Prahy, Ministerstvo kultury ČR, Státní fond kultury, Městská část Praha 1, Nadace Český literární fond


FB: www.facebook.com/nebesky.trmikova.prachar
Web DUP39

Médeia


Kdyby existovalo jiné zrození, zcela bez ženy, jak šťastný by byl život. Za chvíli, až budeš trpět až do dne své smrti, pomysli, Iásone, že žila jednou dívenka Médeia, náročná a čistá. Malá něžná Médeia ležela s roubíkem v ústech na dně té druhé. Bojovala úplně sama, nepoznaná, bez pomoci. Divadelní projekt „Médeia“ je zpracováním jednoho z nejkrutějších příběhů lásky, zrady a pomsty, který byl kdy napsán. Scénář se inspiruje, propojuje a zpracovává texty Senecy, Anouilha, Christy Wolfové, Ingeborg Bachmannové, Oscara Wildea, Vojtěcha Nebeského a Lucie Trmíkové. Médeia je přemítáním o tom, kdy a za jakých okolností se člověk vylévá z břehů lidskosti. Je sondou do duše, která přestává být lidskou, kdy člověk přestává být člověkem, kdy překračuje meze lidství.

Režie: Jan Nebeský
Scénář: Lucie Trmíková
hudba: Jan Šikl
výtvarná spolupráce: Igor Korpaczewski a Margita Titlová
Kostýmy: Petra Vlachynská
hrají: Lucie Trmíková, David Prachař, Jan Šikl

FB: www.facebook.com/nebesky.trmikova.prachar
Web DUP39

Projekt podpořili:
Ministerstvo kultury České republiky
Státní fond kultury
Magistrát hlavního města Prahy

Mlčky křičet


Mlčky křičet je stylizovaným kabaretem, ve kterém Saša Rašilov stihne v roli kabaretiéra vystřídat několik rozličných postav, které se střetly s osobností Simone Weilové /1909 – 1943/ v podání Lucie Trmíkové. Simone Weilová byla francouzská filosofka, anarchistka, odborářka, učitelka, dělnice, mystička, židovka bez tóry, marxistka bez partaje, Ježíšova učednice bez církve. Pocházela z bohaté židovské rodiny /tatínek lékař, bratr geniální matematik/, ale byla výrazně sociálně zaměřená, aktivně bojovala za zlepšení podmínek dělníků, zapojila se do španělské občanské války. Po onemocnění tuberkulózou se v exilu odmítla léčit a jíst, chtěla se podílet na utrpení Francouzů.
Nejpříznačnější pro Simone je neklasifikovatelnost, nezařaditelnost do nějakého systému či církve a přitom naprosto autentická touha po smyslu a hledání pravdy. Jednota v myšlení a jednání.
Francouzský filosof Chartiér jí na lyceu přezdíval „marťanka“. Její myšlenky a činy jsou skutečně jako z jiného světa. Odmítá uznávat a přijímat jakákoli klišé ve společnosti, ve svém osobním životě, v úvahách o světě, o kráse, o bolesti, o Bohu, o smyslu.
A především: naprosto jí chybí strach z toho, že bude odsouzena druhými!

Režie : Jan Nebeský
scénář: Lucie Trmíková
scéna: Petra Vlachynská, Jan Nebeský
hudba: Emil Viklický
Kostýmy: Petra Vlachynská
texty písní: Robert Geisler
kytara: Omar Khaouaj
klavír: Emil Viklický
hrají: Saša Rašilov, Lucie Trmíková, Václav Rašilov

délka představení: 90 minut

FB: www.facebook.com/nebesky.trmikova.prachar
Web DUP39

Reynek / Slova a obrazy z Petrkova


Svědectví o dialogu duše s Bohem, který je někdy tak nesnesitelně daleko a někdy tak děsivě blízko. Petrkov je místo, kde jsme se setkali s otevřenou a vřelou náručí dvou synů velikého básníka a grafika. Kde jsme dostali darem přátelství, samozřejmou blízkost, otevřenost, obyčejnost, humor. Daník a Jiří Reynkovi. A jejich tatínek, jehož dílo nás fascinuje už čtvrt století. Slova a obrazy pronikající pod kůži, zarývající se do morku. Slova a obrazy z Petrkova, fotky našeho velkého kamaráda Bohdana Holomíčka. A hudba přítele Martina Dohnala.

Inscenační tým:
Jan Nebeský
Lucie Trmíková
Martin Dohnal
Bohdan Holomíček


Předchozí společné projekty J. Nebeského, L. Trmíkové a D. Prachaře


Miluji tě jak po smrti


Premiéra představení „Miluji tě jak po smrti“ se uskutečnila 7.10.2016 v Experimentálním prostoru NoD. Dílo propojuje režiséra Jana Nebeského, herečku a scénáristku Lucii Trmíkovou, herce Karla Dobrého v alternaci s Miloslavem Königem, dva hudební skladatele Martina Dohnala a Emila Viklického a malíře Igora Korpaczewského. Inscenace navazuje na úspěšné projekty z minulých let: Dvojí domov/z Čepa, Peklo – Dantovské variace ve spolupráci se 420PEOPLE, Kabaret Shakespeare, Nod Quijote, Matka Tereza, Mlčky křičet a další. Umělci Jedl z.s. se vždy pokouší nacházet témata, která oslovují každého z nás, tentokrát bylo k jejich vyjádření použito dílo a životní peripetie dvou velkých básníků německého expresionismu Elsy Lasker-Schülerové a Gottfrieda Benna. V projektech Jedl z.s. se umělci vždy snaží o propojení tvůrců a performerů z různých oblastí umění (divadlo, tanec, hudba, výtvarné umění). V inscenaci „Miluji tě jak po smrti“ byli ke spolupráci poprvé osloveni hned dva hudební skladatelé odlišných žánrů, dvě velké kontrastní osobnosti, Emil Viklický a Martin Dohnal. Propojením dvou kontrastních hudebních žánrů se úspěšně podařilo podtrhnout kontrast mezi osobností Lasker- Schülerové a Benna, jeho nihilismem a její religiozitou, jeho racionalitou a její bouřlivou emocionalitou. Emil Viklický složil part pro Elsu, Martin Dohnal part pro Benna. Volba dvou odlišných hudebních přístupů je pro nás zajímavou zkušeností, kterou chceme dále ve své tvorbě rozvíjet. Znovu byl také ke spolupráci přizván malíř Igor Korpaczewski, který pro inscenaci vytvořil dva objekty a jeden obraz.

scénář: Lucie Trmíková
režie: Jan Nebeský
hudba: Emil Viklický a Martin Dohnal
scéna: Jan Nebeský
kostýmy: Petra Vlachynská
výtvarná spolupráce: Igor Korpaczewski
hrají: Karel Dobrý/ Miloslav König, Lucie Trmíková, Emil Viklický, Martin Dohnal, Miroslav Hloucal
Délka: 80 min.
Premiéra: 9.10.2016, Experimentální prostor NoD
​ Představení vzniklo v koprodukční spolupráci Experimentálního prostoru NoD a Jedl o.s.
Vznik představení podpořili: Magistrát hl.m. Prahy, Ministerstvo kultury ČR a Státní fond kultury ČR.



Peklo - Dantovské variace


David Prachař v hlavní roli tragikomického podobenství o souboji se smutkem, nudou a leností, které se vkrádají do lidského života po uplynutí jeho první poloviny. Peklo není místo, je to stav duše. Po úspěšném Máji, který vznikl v koprodukci Činohry Národního divadla a Nové scény Národního divadla, se jedná již o druhé představení propojující na divadelní scéně Davida Prachaře a soubor 420PEOPLE. David Prachař a 420PEOPLE se na divadelním jevišti poprvé sešli při realizaci úspěšné inscenace Máj na Nové scéně Národního divadla v roce 2012. A jak říká choreograf, tanečník a umělecký šéf 420PEOPLE Václav Kuneš, už tehdy bylo zřejmé, že ve spolupráci chtějí pokračovat: „Věděli jsme, že se nějakým způsobem chceme posunout dál. Protože David Prachař Máj i režíroval, bylo jasné, že tentokrát se bude chtít soustředit hlavně na svou parketu, herectví. Že prostě budeme potřebovat režiséra. No a vzhledem k jeho dlouholeté spolupráci s Janem Nebeským byl ten výběr vlastně hned hotový. Danteho Peklo bylo jedním ze dvou námětů, o kterých jsme mluvili."

Režie: Jan Nebeský
Scénář: Lucie Trmíková
Hudba: Jan Šikl
Choreografie: Václav Kuneš a tanečníci/ice
Účinkují: Lucie Trmíková, David Prachař, 420PEOPLE - Nataša Novotná, Václav Kuneš (Vojtěch Rak), Štěpán Pechar, Alexandr Volný (Milan Odstrčil)
Kostýmy: Petra Vlachynská
Light design: Jan Mlčoch
Fotografie: Pavel Hejný, Fabiana Mertová
Premiéra: 30. 9. 2014, Experimentální prostor NoD

Dvojí domov / z Čepa

Prozaik a esejista Jan Čep ve svém díle často hovoří o druhém světě, který je našim očím skrytý, o druhém domovu, ve kterém, jak Čep věří „budou všechny věci přítomny zároveň a touha nebude utrpením, nýbrž slastí bez konce. Uvidíme se tam tváří v tvář, ne už jenom v zrcadle a podobenství, a jizvy našich srdcí zatřpytí se jako hvězdy“. Brány této druhé reality se skrze texty Jana Čepa v nové inscenaci s názvem Dvojí domov otvírají tvůrci Lucie Trmíková, David Prachař a Jan Nebeský, kteří se po několika úspěšných inscenacích (PEKLO – Dantovské variace, Kabaret Shakespeare, ad.) opět vrací do Experimentálního prostoru NoD. Tradiční tvůrčí trojlístek doplní nově od září 2016 herec Ondřej Pavelka. Všechny jemné pocity i bouřlivá dramata duše Čepových textů skrze hudbu zvnitřní Martin Dohnal. Výtvarně inscenaci oživí Igor Korpaczewski. ​ Název Dvojí domov je též velmi výstižným pro Čepovu celoživotní situaci. V roce 1948 opustil komunistické Československo a až do své smrti žil ve svém druhém domově, ve Francii. Celý život ale nepřestal toužit po Čechách, svém prvním domově, do kterého se po své emigraci už nikdy nevrátil. Jeho dílo bylo po čtyřicet let komunismu jen velmi málo přístupné. Teprve v roce 1991, téměř dvacet let po jeho smrti v exilu ve Francii, vyšlo v Čechách jeho souborné vydání.

Režie: Jan Nebeský
Scénář: Lucie Trmíková
hudba: Martin Dohnal
výtvarná spolupráce: Igor Korpaczewski
scéna: Jan Nebeský a Igor Korpaczewski
Fotografie: Pavel Hejný, Fabiana Mertová
hrají: Ondřej Pavelka, Lucie Trmíková, David Prachař


Současná tvorba umělců z Jedl vychází z dlouhodobé spolupráce, která byla započata již v Divadle Komedie. Umělci se posléze sešli v prostoru NoD/Roxy, kde vytvořili inscenace zpracovávající faustovská a donquijotská témata. Na raných inscenacích spolupracoval hudebník Pavel Fajt, který byl za hudbu k inscenaci NoD Quijote nominován na Cenu Alfréda Radoka. V roce 2013 měl premiéru Kabaret Shakespeare, který se z NoDu přesunul do Vily Štvanice. Autorský text Lucie Trmíkové vycházel ze sonetů W. Shakespeara, Emil Viklický získal Cenu Alfréda Radoka za hudbu k inscenaci. Dalším projektem je Peklo - Dantovské variace, na kterém Jedl spolupracuje se skupinou 420PEOPLE. Ve spolupráci se Studiem hrdinů vznikly další projekty, které respektují nastavenou poetiku souboru, a tím je projekt Pomocník Walser o osudu výjimečného spisovatele Roberta Walsera a Mlčky křičet, inscenace zpracovávající život a myšlenky pozoruhodné filosofky Simony Weilové. V projektech se často opakuje několik spolupracujících jmen; na hudbě se podílí Emil Viklický, Pavel Fajt nebo Martin Dohnal, scénu a kostýmy tvoří Petra Vlachynská. Herce Davida Prachaře a Lucii Trmíkovou často na scéně doplňují neméně významní kolegové, jsou to např. Miloslav König, Saša Rašilov nebo Karel Dobrý. Stálou škálu spolupracovníků soubor považuje za svou devízu, jelikož umožňuje zpracovávaná témata prozkoumávat stále hlouběji a intenzivněji a každý další projekt se tak stává místem opravdu intenzivního výzkumu problematiky.