JEDL website


Jan Nebeský

Jan Nebeský
Jan Nebeský vystudoval režii na pražské DAMU, byl v angažmá v Klicperově divadle v Hradci Králové, Divadle S. K. Neumanna (Divadlo pod Palmovkou), Divadle E. F. Buriana (Archa), v pražském Činoherním klubu a v Divadle Komedie. Nejen v kontextu českého divadla je jedinečným režisérem s nezaměnitelným scénickým rukopisem. K jeho nejvýznamnějším pracím patří inscenace her H. Ibsena Přízraky, J. G. Borkmann a Stavitel Solness, Strindbergova Sonáta duchů, Calderónova Dcera vichřice, Shakespearův Hamlet, Euripidův Orestés a trilogie Konec hry - Terezka - Marta. V Divadle Na zábradlí uvedl v roce 2001 ve světové premiéře hru JE SUiS, detektivní báseň dle 2-3 románů Georga Bernanose autorů E. Tobiáš, M. Dohnal, J. Nebeský. Z dalších inscenací je nutné zmínit inscenace v divadle Na Zábradlí - hru rakouského autora E. Jandla Z cizoty (2005), hru Lenky Lagronové Etty Hillesum (2006), Ibsenovu poslední hru Když my mrtví procitnem, hru P.O.Enqusta Blanche a Marie. Na scéně divadla Nod vytvořil experimentální inscenace propojující různé umělecké žánry: Neúplný sen podle textů F. Pessoy (Nod, Praha 2007), Lamento/Z tance v prach a opět do tance (Den a noc Matky Terezy) podle scénáře Lucie Trmíkové s hudbou M.O. Štědroně (Nod, Praha 2010) nebo quijotovskou variaci Egona Tobiáše Nod Quijote (Nod, Praha 2011). V r. 2013 režíroval v Nodu Kabaret Shakespeare, scénář Lucie Trmíková, hudba Emil Viklický. V Divadle Komedie vytvořil např. režie: Taboriho Kanibalové, Jandlovi Humanisti (2006) či Kabaret na libreto Ivana Blatného a hudbu Miloše Orsona Štědroně (2007), v Divadle v Dlouhé Ibsenovu Divokou kachnu (2007), Eyolfka (2012) a Hedu Gablerovou (2015). Pedagogicky působí na DAMU, na katedře režie a dramaturgie, spolupracoval s Vyšší odbornou hereckou školou. Natočil televizní inscenaci Písař Bartleby. Od roku 1987 spolupracuje také s Národním divadlem – Bahnova hra Rukojmí (1987), Schillerova tragédie Úklady a láska (2004) či Moliérův Don Juan s M. Donutilem v hlavní roli (2008). Nejnovějšími inscenacemi na scénách Národního divadla jsou Král Lear a Tartuffe impromptu! Jan Nebeský je držitelem ceny Alfréda Radoka za režii inscenace Z cizoty v Divadle Na Zábradlí v roce 2005.

Lucie Trmíková

Lucie Trmíková

vystudovala herectví na DAMU. V letech 1991-96 byla v angažmá v Činoherním klubu v Praze, kde vytvořila např. role Elektry v Euripídově Orestovi, Máši v Čechovových Třech sestrách, Marie v Moilérově Lakomcovi či princezny z Valois ve Schnitzlerově Medardovi. Spolupracovala zde s režiséry Ladislavem Smočkem, Ivo Krobotem, Vladimírem Strniskem a Janem Nebeským. V letech 1996-2001 byla v angažmá v divadle Komedie v Praze (role Terezky v Terezce Lenky Lagronové, Hildy v Ibsenově Staviteli Solnessovi, Hermie ve Snu noci svatojánské ad.). Pracovala zde s režisérem Janem Nebeským a Michalem Dočekalem. Od roku 2002 je na volné noze a spolupracuje s mnohými divadly: s divadlem Komedie, Divadlem v Dlouhé, s Divadlem Na zábradlí. Na Shakespearovských slavnostech hrála v Komedii omylů v režii Ivana Rajmonta hlavní ženskou roli Adrianu. V divadle NOD/ROXY se pravidelně účastní na projektech Jana Nebeského, Davida Prachaře a Pavla Fajta (experimentální představení Neúplný sen, hudebně pohybové představení NoD Quijote). V tomtéž divadle je uváděno také představení Lamento/ Z tance v prach a opět do tance, ve kterém nejen hraje, ale je také autorkou scénáře /pro práci na scénáři získala stipendium od Ministerstva kultury ČR/. V roce 2013 byla v Nodu uvedena její další hra Kabaret Shakespeare, na jejíž napsání získala stipendium od Českého literárního fondu. V roce 2014 pak byl uváděn autorský text Mlčky křičet, ve kterém zpracovala život a dílo francouzské filosofky Simone Weilové. V roce 2014 připravila scénář pro Peklo/Dantovské variace, v roce 2015 pro inscenaci Dvojí domov/Z Čepa, v roce 2016 pro inscenaci Miluji tě jak po smrti. V letech 1998 – 2006 působila jako pedagog herectví na Vyšší odborné škole herectví v Michli. V letech 2012 - 2014 vyučovala herectví na katedře pantomimy HAMU. Jako scénáristka vytvořila řadu scénářů pro divadla i televizi. Lucie Trmíková je držitelkou ceny Alfréda Radoka za ženský herecký výkon /role Terezky v Divadle Komedie/, byla nominována na Cenu divadelní kritiky za roli Rity v inscenaci Jana Nebeského v Divadle V Dlouhé Eyolfek a v tomto roce je nominována za roli Hedy Gablerové v inscenaci Jana Nebeského Heda Gablerová rovněž v Divadle V Dlouhé.

David Prachař

David Prachař

absolvoval herectví na pražské DAMU v roce 1982 a kromě herectví využívá také svých hudebních a tanečních schopností. Osudově na něj působila zejména spolupráce s režiséry Janem Grossmanem, Janem Nebeským a Michalem Dočekalem. Účinkoval například v pražském Divadle S. K. Neumanna (dnes Divadlo pod Palmovkou), v Divadle E. F. Buriana, v Činoherním klubu. Významné bylo jeho působení v Divadle Komedie – byl oceněn za titulní roli v tamním Hamletovi (režie Jan Nebeský). Výrazné bylo též jeho účinkování v inscenaci Borise Rösnera Macbeth na Letních shakespearovských slavnostech. Od roku 2002 je stálým členem činohry Národního divadla. Uvedl se zde titulním Rostandovým Cyranem z Bergeracu, dále jsme ho viděli mimo jiné jako Wanga v Brechtově Dobrém člověku ze Sečuanu, jako titulního Shakespearova Coriolana, hrál Antona v Mayenburgově Eldorádu, Tajemníka Wurma v Schillerových Úkladech a lásce, Bedřicha Hofreitera ve Schnitzlerově Duši – krajině širé, Wagnera – Strausse v Kohoutově Malé hudbě moci, účinkoval v benefici V. Chramostové Tři životy, byl Stockmannem v Ibsenově Nepříteli lidu ad. V současnosti hraje na jevišti Národního divadla již zmíněného Cyrana z Bergeracu a Josefa Habršperka ve Stroupežnického Našich furiantech, ve Stavovském divadle představuje Williama Stafforda, vévodu Buckinghama v Shakespearově Richardovi III., Billa Fordhama v Lettsově Srpnu v zemi indiánů, Trigorina v Rackovi. Na Nové scéně hrál Jana ve Stoppardově Rock´n´Rollu, hraje Vladimíra v Beckettově Čekání na Godota. Na scéně Národního divadla vytvořil titulní roli Krále Leara v inscenaci Jana Nebeského. V roce 1994 získal ocenění v anketě kritiků za roli Hamleta a v roce 2001 Cenu Alfréda Radoka za titulní roli v Marlowově Tragické historii o doktoru Faustovi. Obdržel též Cenu Thálie 2006 za výkon v inscenaci Novecento – Magické piano na scéně Violy. Na Thálii byl nominován ještě dvakrát, za titulní roli v Coriolanovi a za roli v inscenaci Duše – krajina širá. Je rovněž nositelem ceny Františka Filipovského za dabing filmu Život je krásný.

Spolupracující umělci


Emil Viklický (* 23. listopadu 1948, Olomouc) je český jazzový pianista a hudební skladatel. Vystudoval matematiku na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. V 70. letech hrál v orchestru SHQ Karla Velebného a v Super Quartet. V letech 1977-1978 studoval jazz na Berklee College v USA. V současnosti vystupuje především s Emil Viklicky "Grand Moravia" Trio, Petr Dvorsky - bass, Cyril Zelenak, Tomas Hobzek - drums. Je autorem tří oper: • Faidra, která vyhrála v mezinárodní soutěži Nová Opera pro Prahu 2000, • komorní opera Oráč a smrt, inspirovaná disputací Jana ze Žatce, • Máchův deník aneb Hynku, jak si to představuješ?, napsaná byla na objednávku Národního divadla v roce 2003.

Martin Dohnal byl hudbou a divadlem přitahován už v raném dětském věku, který prožil v jihomoravské metropoli. Od šesti let hrál na klavír, od sedmi let komponoval, také navštěvoval dramatický obor na lidové škole umění. Spolu s Janem Antonínem Pitínským a Petrem Osolsobě stojí u zrodu Ochotnického kroužku, který záhy pořádně zčeří (nejen) brněnské divadelní vody. V roce 1990 dochází ke splynutí Ochotnického kroužku s Hadivadlem. Martin Dohnal se stává jedním z klíčových členů souboru, který v oné době prožívá svá skvělá léta. Hraje ve všech proslulých inscenacích té doby. Jedním z vrcholů Dohnalovy tvorby devadesátých let je jeho oratorium pro činoherce Jób, které napsal podle románu Josefa Rotha pro J.A.Pitínského a Hadivadlo. Inscenace obdržela Cenu Alfréda Radoka za rok 1996 a Cenu Alfréda Radoka získal přímo i Martin Dohnal. Martin Dohnal se stává jedním z nejžádanějších skladatelů scénické hudby. Vedle Jana Antonína Pitínského spolupracuje velmi často právě s Janem Nebeským. 

Igor Korpaczewski je malíř výrazných figurativních děl se zaměřením na lidskou postavu.  Ve svém díle dotýká vnitřního světa jednotlivce a jeho duševního pnutí, které se zrcadlí v jeho tělesné schránce. Portréty, ale především celé figury nejsou konkretizovány, nýbrž jsou odosobněným prototypem člověka jako lidské bytosti. Osoby něčím známé a přitom zcela cizí jsou divákovi ukazovány ve svých nehnutých pózách a tlumených tónech a mlčky ho vybízí, aby k nim zaujal postoj. 

Adam Halaš absolvoval obor nonverbální a komediální divadlo na pražské AMU, v roce 2016 byl habilitován, jmenován docentem na AMU v Praze. V letech 2000 až 2009 byl produkčním a dramaturgem Experimentálního prostoru Roxy/NoD, 2009 – 2016 jeho uměleckým vedoucím. Od roku 2010 je vedoucím katedry a interním pedagogem na HAMU-katedra nonv. divadla. Je uměleckým vedoucím a hlavním organizátorem festivalu pantomimy v kině Aero, vede pantomimické workshopy v Německu, na Slovensku, v Japonsku. Je členem poroty Mezinárodního festivalu pantomimy Liptovský Mikuláš, dramaturgem dětského programu festivalu Kašpárkohraní a mezinárodního festivalu MY MIME, od roku 2016 dramaturgem mezinárodního festivalu Prague Nonverbal v La Fabrice. Je členem výkonné rady segmentu Scénická umění RUV, výkonné rady Federation of European Mime, člen oborové rady doktorandského studia, taneční umění - taneční věda, nonverbální a komediální divadlo a teorie divadla, člen správní rady Deai/setkání o.s. a grantové komise pro oblast tance a nonverbálního divadla MKČR. V roce 2011 získal cenu festivalu ...příští vlna/next wave Osobnost roku 2010 za přínos v oboru mimického divadla a za umělecké vedení prostoru NoD.